FB
 
 
 

Waldorfská škola a umění

25. let waldorfské pedagogiky v Ostravě

 

Waldorfská škola a umění patří nerozlučně k sobě. Už tím, že základním cílem waldorfské pedagogiky je výchova ke svobodě a umění je svobodným projevem lidského ducha, je dáno prolínání obou cest.

Pro waldorfskou pedagogiku je tedy umění cestou i cílem. Aby se však mohl naplnit onen svobodný projev ducha, k tomu vedou ve waldorfské pedagogice určité kroky, které souvisí s respektováním vývoje dítěte.

Na počátku školy je za základ umění, ale i poznání hluboký prožitek. Požitek barvy jako takové, prožitek tónů a harmonií, prožitek uměleckého pohybu rytmu a tance, prožitek slova v mateřském jazyce i v jazyce cizím, které v podobě básní, písní a vyprávění působí v člověku nejen svým obsahem, ale především zpočátku svou kvalitou. Prožitek však není postaven na pozorování, ale na intenzivní činnosti.

Takto je nejprve utvářen vztah dětí, čím hlubší, tím kvalitnější. Proto ono módní povrchní těkání od jedné činnosti ke druhé nemá ve waldorfské pedagogice své místo. Nejde však o to, aby vše bylo konáno vážně, i radost a hravost jsou o to kvalitnější, čím intenzivněji jsou prožívány.

Waldorfská škola je si vědoma, že když se stromek zelená, přijdou i květy a plody. Tak jako
v přírodě však vše chce svůj čas. Urychlením sice získáte plody brzy, ale jejich kvalita není valná.

Doba květů přichází s dozráváním a s ním také vědomí vlastních omezených možností
a nedokonalostí a jejich kritika. Je třeba velmi silné vlastní vůle a podpory k tomu, aby člověk pokračoval ve vlastní umělecké tvorbě, ale plody takového konání mají dalekosáhlé následky.

Na střední škole pak podporujeme vědomé uchopení vlastních schopností a dovedností, které je základním předpokladem vlastního svobodného uměleckého projevu. Je zřejmé, že výhodu mají ti, kdo s pevnou vůlí pokračují v tvorbě ze sil základní školy. Ukazuje se však, že
i u těch, kdo vstoupili do waldorfského vzdělávání později, nadšení a píle dokážou často otevřít i mnohé skryté poklady. Každý však musí překonat překážky před tím, než se k plně svobodnému projevu může dopracovat. Je-li někdo otrokem hodnocení ostatních či naopak mu s vědomím vlastní výjimečnosti vůbec nenaslouchá – obojí vede k nesvobodě, stejně jako otročení vlastním žádostem a vlastní lenosti. Waldorfská škola dodává sílu a podněty všem
a pomáhá překonávat tyto překážky, ale svoboda spočívá i v tom nezvolit si tuto cestu, jak nám to ukazuje už Platón.

Ti, kdo si zvolí cestu překonávání překážek, získávají předpoklad, který je i cílem a ideálem waldorfské pedagogiky. Svobodně a vědomě utvářet svůj život, jehož je umění nejosobnějším a nejhumánnějším projevem. Protože i když přírodu můžeme také považovat za umělecké dílo, ona sama ze sebe umění netvoří.   

PaedDr. Kateřina Pavlicová